P3270017

Co říkáte - přijde letos konečně už jaro? To astronomické začalo 20. března, ale venku to tak nevypadá. Slunce sice svítí, ale zatím moc nehřeje, květinky sem tam nějaká… Občas foukne tak studený vítr, že ještě rádi navlékneme teplé bundy a čepice. Proto jsme se v hodině výtvarné výchovy snažili jaro přivolat jarními dekoracemi. Rádi tvoříme z netradičních materiálů, tak jsme vyráběli ovečky z vatových tyčinek. Povedly se, že? 

P1010006

První jarní den nás opět navštívily lektorky z Prev-Centra. Povídali jsme si o nelegálních drogách.

Nebezpečné jsou zejména pro mládež v našem věku. Mnozí si chtějí vše vyzkoušet a přiblížit se tak světu dospělých, nebo zkusí drogu jen ze zvědavosti. Problém je také v tom, že mnoho dětí i dospělých nepovažuje marihuanu za drogu. Právě na ní se ale vytváří rychle závislost a je považována za „startovní“ drogu k přechodu k tvrdším drogám. Tři hodiny strávené s lektorkami nám přinesly mnoho zajímavého a hlavně poznání – drogy neradno zkoušet!

images

V pátek 9. února se i naše třída zúčastnila projektového dne na Tusarce, nazvaného Na vlně přátelství. Nejprve jsme se ve třídě rozdělili do skupin a každý si vybral kartičku. Na kartičkách byly různé nápisy – Čech, Rom, uprchlík, černoch, sprejer, vietnamský prodejce. Zkoušeli jsme, zda jsme tolerantní. Po krátké přípravě skupina „občanů ČR – Čechů“ kladla různé otázky ostatním skupinám a společně jsme pak hodnotili odpovědi. „Sprejeři“ například vysvětlovali, proč „zdobí“ fasády domů (protože oni to považují za umění),“ uprchlíci“ zase vysvětlovali, proč museli vyhledat azyl v Česku,“ Romové“ mluvili o své historii.

Na závěr projektu jsme pak ve školní aule viděli vystoupení hudební skupiny High vibes.V jejich písňových textech bylo hodně o přátelství, toleranci, překonávání překážek, ale i o odpuštění. Protože když odpustíme svým nepřátelům nebo tomu, kdo nám ublížil, vnitřně se osvobodíme.

info

V druhém lednovém týdnu nás opět navštívily dvě milé lektorky z prevcentra. Tentokrát jsme si povídali o závislostech. Přiznali jsme si, že na počítači nebo mobilu trávíme většinu volného času; někteří bohužel i na úkor školních povinností. Zkoušeli jsme různé situace - jaké by to bylo, kdybychom se najednou ocitli bez mobilu, televize, internetu…. Vlastně jsme se učili komunikovat mezi sebou tak jako naši rodiče - tedy bez použití techniky, bavit. Připadalo nám to trochu neobvyklé a možná jsme si teprve v této situaci uvědomili, že se už vlastně mezi sebou bavit neumíme - stačí přece SMS nebo Facebook…

Ale ne, tak zlé to s námi přece jen není. Po třech hodinách programu jsme si sice přiznali rezervy v komunikaci, ale současně jsme při skupinové práci poznali, že se dokážeme domluvit a v případě potřeby táhnout za jeden provaz.

zlocin

Tak se jmenovala beseda, na kterou jsme se vypravili 15. listopadu do Divadla U Hasičů. Spisovatel a reportér Josef Klíma nám vyprávěl skutečné případy ze své praxe. Poznali jsme, že mladý člověk se může velmi snadno dostat na dráhu zločinu – z lehkomyslnosti, důvěřivosti nebo touhy po penězích. Josef Klíma několikrát zdůraznil, že zejména lidé mezi 14 -18 lety jsou ohroženou skupinou; ať už se jedná o pornografii, prostituci nebo drogy. Beseda byla zajímavá a přinesla nám spoustu užitečných informací.